Bez teplé prošívané vesty
stojí voják na rozcestí
rozmýšlí se kudy dál – doprava či doleva?
Je to jedno, hlásí mu šumící listí.
S tou temně rudou lákající možností
vrací se sen s neskrývanou lačností.
Na molu přístavním sedí dva v objetí
mlčí s pohledem do krajiny - v sepětí.
Často se stává, že slova zůstanou zamknutá,
v klidu si dál hoví v každém z nás a udrží tajemství,
pak často v představách poletují jako chmíří
jak v mlžném oparu šíp, který nezamíří.
