Městečko

Já mám stejně tohle město rád, i když nevím kdo je s kým kamarád.

Nevím, kdo je starousedlík, za to vím, kam zajít na gáblík.

Dám si pizzu na cestu nebo oběd v eurestu.

Překvapen jsem velice, jak otvírá se radnice.

Pampeliška v bublině, do všeho mluví tchýně,

Dlouhé bidlo, štětináč, partu vede kudrnáč.

Kauza kino, lékárna, je tu pěkná drbárna.

No a proto svobodně vystoupila z kuchyně!

Chybí mi jedna ruka, chybí mi jedna ruka?

Tak zvedne už konečně, ruku svou nezištně.

Už jsem z toho unaven, musíme si udržet úroveň.

Pane veslař, nezlobte, už tu ruku zvedněte!

Jak to celé dopadne? Běda mužům, kterým žena vládne...

Jarní tráva

Jarní tráva voní
z repráku country zvoní
za oknem se ptáci prohání
a na FB se toho hodně dohání.

Chuť by byla, ale všechno je daleko, moc daleko
za obzorem,
slunce za chvílí zapadne
a zas další den se ukrojí.

Květy třešní svítí letos o něco dřív
to zas bude úroda
Plzeňské písně a já myslím na Dobřív
a to je dlouhá doba.

Zámky slov

Bez teplé prošívané vesty

stojí voják na rozcestí

rozmýšlí se kudy dál – doprava či doleva?

Je to jedno, hlásí mu šumící listí.

S tou temně rudou lákající možností

vrací se sen s neskrývanou lačností.

Na molu přístavním sedí dva v objetí

mlčí s pohledem do krajiny - v sepětí.

Často se stává, že slova zůstanou zamknutá,

v klidu si dál hoví v každém z nás a udrží tajemství,

pak často v představách poletují jako chmíří

jak v mlžném oparu šíp, který nezamíří.

Prší, jen se leje

Venku příší jen se leje
a mě doma pěkně je, jé.

V hlavě se to stále míchá,
kdo seje nenávist a kdo píchá.

To, co se děje u Dobeše v Karmelitské
se nedělo ani na koleji Jezuitské.

Lepší je někdy neslyšet,
jak zpívá Kryl:
Slepí a hluší dál kulmují uši králi Midasovi.

Poledne

tak jsem se pěkně najed
a teď to bude teprve balet
teď se myšlenky pohrnou a síť uplně protrhnou

venku sněží (padá a pádá, jak Vicanoha zpívá)
a sněží i v hlavě všem - i Bártovi
roztaje či neroztaje?
kdo ví

Znovu

Tak znovu, tak znovu, tak znovu
přicházím sem, sem, sem
a jiný, už jiný, ještě jiný. Nevím.

Kde jsou, kde jen jsou bývalí známí
kde jsou, kde jen jsou, jak říká Plíhal - zakopáni...

Listy z Pešti

V měste na Dunajem, kde se line vůně papriky rušnou třídou
švitoří studenti z univerzity o zážitcích všedních dnů.
Myšlenky se houpají po mostě přátelství Pešti s Budou.
a na tržišti se vznáší vzduchem výhodná koupě.

Nepotřeba rozumět, stačí se rohlednout kolem
a zastavit se......